Jak udržet infrazářivé topidla v koupelně v bezpečí (a suchých)
Umístění infrazářivých lamp do koupelny znamená v podstatě boj proti páře. Ve vzduchu je neustále vlhkost, a když se tato pára usadí na provozním článku topidla? Výsledkem jsou zkraty nebo poruchy v obvodu.
Standardní kryty zde prostě nestačí. Potřebujete něco speciálně navrženého na to, aby elektřina zůstala tam, kam patří.
Jak se vypořádat s vlhkostí
Vlhkost ničí schopnost vzduchu izolovat. Abychom zabránili pronikání vlhkosti k vláknu, používáme speciální kvartové obaly a hermeticky uzavřené konce.
Skutečná nebezpečná oblast je tam, kde se elektroda setkává s krytem topidla. Levné konektory jsou noční můrou – totiž přitahují vlhkost přímo do terminálů. Tomu se vyhýbáme použitím vysoce kvalitních keramických izolátorů a silikonových těsnění. Tím zůstane proud uvnitř vlákna a mimo korpus topidla. Je to jednoduché.
Není to jen plastový kryt
Když lidé mluví o „vodotěsných“ topidlech, obvykle myslí jen na plastový kryt. Ve skutečnosti ale jde o hodnocení IP celého zařízení.
Infrazářivou trubici umístíme do hermeticky uzavřeného reflektorového krytu (IPX4 nebo lepší), aby kapky vody nemohly dosáhnout elektrických spojení. A prosím, nepoužívejte standardní PVC kabely – ty prasknou pod vlivem tepla a umožní tak páře dostat se k hlavnímu obvodu. My používáme kabely s silikonovou izolací – ty opravdu vydrží.
Problémová část
Existuje však kompromis. Když všechno pevně uzavřeme, abychom zabránili proniknutí vody, vznikne „past na teplo“. Okolo zadní části lampy pak proudí méně vzduchu, takže kryt bude horkýji, než by byl na venkovní terase.
Z tohoto důvodu musíte pečlivě nastavit teplotní limity. Chcete totiž zabránit přehřátí vnitřních součástek, aniž byste narušili vodotěsnost. A ještě jeden tip: pravidelně kontrolovat spojitost uzemnění. V vlhké místnosti špatné uzemnění není jen technický problém – je to vážné riziko.